| ||||
| ||||
| Vždy mě unášel pohled na protáhlé několikapatrové střechy asijských klášterů a jim podobných staveb. To jsem ještě netušil, že jich uvidím tolik. Našinec, zvyklý na překrásně zdobené interiéry kostelů a chrámů bude asi trochu zklamán. Japonský interier je velmi chudý a jednoduchý. První překvapení, které vás potká, je - zout se při vstupu, všude se setkáváte s tatami (Tatami jsou čtverce pletené z trávy nahrazující koberce. Jejich velikost je přesně daná a funguje jako jednotka pro určování velikosti místností.). Je to tak, Japonsko dosud nevymyslelo jinou podlahu než tatami. Ani bych nikomu z vás nedoporučoval vstupovat na tatami v jakékoliv obuvi, pokud se nechcete okamžitě odporoučet do své země. Ale zpět ke klášterům. Takováto stavba se nedá přehlédnout, obrovská vstupní brána z mohutných dřevěných trámů většinou bohatě zdobená. Někdy mi připadala svým zdobením jako hlavní těžiště chrámu. Projití touto branou znamená vstup na prostranství, obklopené nízkými dřevěnými stavbami ze dřeva a papíru! Ano, je to vstup do starých dob Japonska, po nádvoří se prochází mnichové v kimonech s oholenými hlavami. U nás by asi byli bráni jako nechvalně známé hnutí ale zde jsou opravdovými pány. Funkci zastávají asi podobnou, jako naše řádové sestry na faře. Člověk na první pohled pozná, že je v jiném světě, který v Evropě nemůže pocítit. Na každém rohu jsou cítit zvláštní zvyky, které by vám asi připadaly trochu bláznivé, ale Japonec je dodržuje. Velikou rozdílností je, že nikde neuvidíte žádný kříž ani mile se usmívající andělíčky, nebo modlící se postavy, to opravdu neuvidíte. Zato k našemu podivu je zde spousta až pekelných příšer rdousících další příšeru. Trošku jsem se cítil jako v nějaké pekelné sektě. A není tomu tak, Japonci přece jenom nejsou takoví sektaři, až na vyjímky. Tyto strašlivé příšery jsou totiž ochránci chrámů před démony. A toho usměvavého pána uprostřed celého komplexu, kdo by asi nepoznal. Zkuste hádat, sedí v lotosovém sedu s rukou zvedlou před sebe a milý úsměv na tváři. No a ty co se nechytli, je to Buddha sám o sobě. Po těch několika dnech zde mám pocit, že už jsem viděl Buddhu ve všech možných variantách a dostává se mi pocitu, že Japonci po staletí vyráběli pouze Buddhu a Buddhu a Buddhu... a jestli nezemřeli, vyrábějí ho dodnes. | ||||
| ||||