Pokud vás již omrzelo věčné povídání o klášterech a svatyních, tak
vám nezávidím, protože my v tom budeme pokračovat. A to hned v
Naře, protože zde bychom mohli pokračovat donekonečna. Je toho tu
tolik, že se to nedá ani vstřebat. Zkrátka období
Nara (Nara je období od 649 do 793 našeho letopočtu kdy se
psaly dějiny a centrem bylo toto město.) bych nazval jednoduše
obdobím Buddhování. Ne, nepřepsal jsem se, opravdu myslím slovo
Buddhování. Mám totiž takový pocit, že zde všichni mniši neumí nic
jiného než vyrábět sochy Buddhy. Každý klášter vlastní nemalou
sbírku Buddhových soch. Ani se nedivím, že se odsud
Císař (Nara byla jedno z prvních japonských sídelních
měst.) odstěhoval, já bych to také dlouho nevydržel. A vůdcem
všech těchto chorobných sběratelů Buddhů je sám chrám Tódai-ji.
Zde mají totiž toho největšího Buddhu v okolí, má asi 9 metrů a
poměrně vesele se usmívá. Pokusil jsem se ho nakreslit ale řekl
bych, že ve skutečnosti vypadá mnohem lépe. Vězte, že jsem dělal,
co jsem mohl.
A tímto bychom mohli opustit podivující se davy nad tímto
velikánem a jít se podívat na jeho menší, ale starší příbuzné.
Proto se nyní přemístíme do kláštera Horyú-ji. Je kousek za
Narou, a proto je dobré jet k němu autobusem. Již na první pohled
je vidět jeho pětipatrová pagoda, která je stará jak Metuzalém, no
přesněji spíše asi tak 1400 let. A vězte, že na to taky vypadá. No
a můžete hádat, co je uvnitř. Myslím, že ale není třeba dlouho
přemýšlet, protože uvnitř je opět Buddha ale narozdíl od jeho
velkého bráchy je tento kapánek starší. A není tu jen jeden ale v
každé stavbě je nějaký a kolem něj spousta jeho "kamarádů". Prostě
kam se kouknete, najdete aspoň jednoho.
|