No a konečně tu mám něco pro milovníky historických památek a tomu podobného. Jelikož je zde zvykem na velikonoce si dělat týden volna, všichni se rozjely do svých domovů včetně ostrovanů. Jenom já a Albert a ještě několik zatvrzelců zůstalo. Neví jak dlouho to ale vydrží. A protože je zde docela nuda a děsné horko, donutilo mě to vyrazit na pobřeží a do města. Ale již ze zvyku jsem začal na stejném místě jako začínáme každou těžkou noc. Na Bairro Alto. Zjistil jsem, že užívaný jazyk na tomto místě je stejný jako v noci. Možná troch ubylo Češtiny a přibylo Japonštiny, ale jinak stejné. No konečně aspoň poznám, jak to tu vypadá ve dne. A řekl bych, je to poměrně stejné, akorát je snad lépe vidět :-). Po hodince bloudění uličkami s proudícím davem, jsem se dostal do centra dění.
Velká brána, spousta předražených obchodů a mezinárodní komunita. U McDonalda se mi nějaký maník, všemi možnými jazyky, snažil vysvětlit že má hlad, a že by něco snědl. Ale byl máslo, na mou češtinu neměl a pochvilce česko-mezinárodního přemlouvání to vzdal. Nevim co si myslel, že snad ser.. peníze. Ona zase ta EU neni tak štědrá. Taky by se mi líbylo, kdyby mi někdo koupil pořádnýho hambáče s hranolkama. Takhle jsem se musel spokojit se zmrzkou za jedno Euro. A on utřel nudli. Ale ani dále jsem nezůstal sám. Sotva jsem vyndal foťák, seběhla se horda černochů s brýlemi, jestli prý bych nechtěl nové, že snad budu vypadat moderněji. Snažil jsem jim podle svého jazykového pravidla vysvětlit, že to co mám na ksichtě už brýle jsou, a že nové nepotřebuji. Ale nedali se jen tak odehnad, že prý mají lepší zbožíčko. Jestli bych třeba náhodou nechtěl Gold. A už tahali z kabátu prstýnky. Tak jsem pokračoval ve vysvětlování, že kočičí zlato nenosim, a že nic nechci. Neuspěli hold ani se zlatem, a tak přišlo na řadu to hlavní. Každý asi tuší co to bylo. Jasně poslední zboží byla Mariánka a Hašiš, že prý by byl pro mě k mání. Když jsem se takto zbavoval asi osmého prodavače, začal jsem klidit pozice z tohoto místa.
Na pobřeží to snad bude lepší. Cestou jsem sice potkal ještě několik žebráků simulujících různé "hendykepy" od slepoty až po debilitu. Někdy mám takový pocit že se sem nastěhovala polovina Jugoslávie a celé Rumunsko a trénuje tu žebrání jako olympijskou disciplinu. Ale přece jenom to tu bylo lepší, než odmítat Hašiš a jemu podobné. A pokud opomenu smradlavou vodu a chcíplé ryby, tak se tu dalo i chvilku vydržet.
|
No a místo velikonoční pomlázky jsem si udělal výlet do místního Lisabonu 21. století jak tomu tady říkají. Prej je to úplně nový. Docela maji pravdu, betonem se tu určitě nešetřilo. Architekti tu fantazijí zrovna nešetřili. Ale je to u vody a je tu klid. Ani žebráci dneska nežebrali, asi na ně bylo horko. No prostě taková letní idilka mezi betonovými kvádry.
Jo, jen tak na poznámečka na okraj, v těchto místech se prej konalo Lisabonské EXPO 98. A todle tu po něm zbylo. Neni toho moc, ale je to jedno z pěknějších míst v Lisabonu. A pravda je, že těch pěknejch míst tu zrovna moc neni.
Poslední dobou dostávám dost často otázku, jak tu probíhají velikonoce. Pravda je, že nijak zvláštně. V obchodech se s dvoutýdením předstihem objevila slušná nabídka Kinder vajíček všech velikostí a druhů. A pěkně drahejch.
Ale co se týče pomlázky a podobně, to jsem tu nikde neviděl. A taky jak, leda že by jí upletli z palmy nebo z něčeho podobného. Možná by se tu našlo nějaké to rákosí. Pak by to mohla vypadat docela zajímavě. Taková pravá rákoska by asi dělala divy, zvlášť kdyby se toho ujmuli místní žebráci. Mohl by to být pěkný masakr, samé maso a krev :-).
|
