Pokud někdo čeká, že konečně budu psát o nějakých historických peckách z Lisabonu, tak to klidně může zkusit další kapitolu. Bairro Alto je sice malebná historická čtvrť Lisabonu se spoustou památek, ale mi si tu raději uděláme exkurzi do Portugalského nočního života. Bairro Alto je totiž plné historických pecek typu "U velkého sudu", "U veselé pípy" a podobně. V pátek večer je docela obtížné sehnat tady místo k sezení, zato sehnat tu hašiš neni vůbec žádný problém. Stačí se dotázat prvního černocha, Alberta rači ne, ten paří v knihovně se svými skripty. Ale mi jsme sem šli ochutnat, co se pije v Portugalsku. Asi nikoho nepřekvapí, že to není pivo. I když na fotce to tak vypadá, je to víno nebo cokoliv s vínem, to cokoliv může být i pivo. Ono totiž co není z vína není z Portugalska. Ale abych se teďka zmínil o stylu portugalského nočního tahu. Začátek byl započat (což se dalo čekat) malým kafíčkem expresso, jak je zde zvykem. Je to slušnej cloumák, co vám udělá díru do žalůdku. A hned potom jsme se nacpali do prvního baru nebo spíše hospody. Pivo s vínem chutnalo docela dobře. Po dopití se okamžitě střídal bar. Za noc jsme vystřídali asi čtyři nebo pět barů, což by se dalo ještě přežít, ale taky v každém jiný typ nápoje. A to má sotva blahé účinky na žaludek. Hlavně když se mezi drinky objeví takové perličky, jako krém s vodkou a šlehačkou zapitý podobným složením něčeho jiného s názvem Kalašnikov či B52. Člověk potom neví zda se do záchodu naklonit nebo si na něj sednout :-).
No a na závěr snad abych představil tým hrdinů, který absolvoval tuto olympijskou disciplinu v Portugalských barech. Začnu zleva a toť, protože tam sedim já : Já, Geulos Diogo C. Costa, Silvia Dios, Luiciano Barros, Mauro Soares, (Lu) Ludovina Silva.
|
Další část této rozvahy bude věnována kulturnímu životu v Lisabonu, Aby snad někdo neřekl že jsme kulturní barbaři. A tak jsme navštívili místní šou zvamou 100% Publicidade, neboli u nás spíše zvaná Noc Reklamožroutů. Plakáty slibovali dobrou zábavu a pět hodin projekce. Zní to strašně ale je to tak pět hodin, to je delší než dlouhé. A bylo to tak. V ++ hodin večer či spíše v noci začali promítat. Ale ještě před tím každý vyfasoval tričko balónek a hlavně pvastové kladívko. To při úderu vydávalo vysoký tón a na konci "topůrka" byla píšťalka. První hodinu jsme se navzájem řezali těmito kladívky hlava nehlava, kamarád nekamarád. Prostě, čím větší bordel, tím lepší zábava. A takto se činili všichni v kinosále po většinu promítání.
Vězte že to není žádná sranda sledovat pět hodin veselé, někdy až nechutné reklamní šoty z celého světa a přitom sem tam dostat v tom randále od někoho po hlavě kladívkem. Ale co, sranda musí být i kdyby vás palicí mlátili. V pět hodin jsme se přikymáceli na kolej, hlavu vyčištěnou reklamou a omláenou ze všech stran. Tím ale noc v Portugalsku nekončí. Uvaří se čaj, rozdají se karty no a do sedmi jsme ještě vydrželi mastit nějakou mě do té doby neznámou karetní hru.
|