ERASMUS Universidade de Lisboa

První seznamování s Lisabonem

Už nebylo tak těžké, na letišti jsem ukořistil mapu a bez ní jsem se první tři týdny nehnul z koleje. Místní názvy ulic jsou totiž nejspíš navrhnuté tak, aby se dali pamatovat maximálně deset vteřin. O jejich vyslovování ani nemluvě. Když jsem se vracel z Carrefouru, poměrně dlouho jsem vysvětloval řidiči autobusu na kterou to zastávku vlastně chci. Ale úplně první seznámení byla jasně cestou do školy. Po hodince bloudění a hledání různých ulic jsem ji skoro našel. Ani to nebyla tak hrozná cesta. Chvilku takovou divnou ulicí, a pak již pouze parkem plným úchyláků. Jeden po sobě dokonce zanechal i sochu, asi proto aby mě povzbudila před další hodinou ve škole. Nebo možná aby mi připoměla portugalské "baby". To asi patří taky k seznamování s Lisabonem. A mám takový poci, že to vede na žebříčku kladených dotazů: Jeké jsou tu holky, slečny nebo lidově baby? Tak na to můžu fakt odpovědět. Ale předtím, pokud toto čte nějaká slečna :-) doporučuji ve vlastním zájmu, aby pokračovala další kapitolou.... Stejně si myslím, že si to každá pozorně přečtete, konkurence totiž nutí k různým věcem :-) Tak pánové nebo amigo jak je to tu v kurzu, není o co stát, Portugalky zrovna nevedou v žebříčku krásy. Některé případy spíše vedou v žebříčku hrůzy. Pokud bych některé případy potkal v noci, asi bych se zakousnul do stromu a simuloval suchou větev. Největším hitem Portugalek je zadek a břicho. Asi tak 70 procent má zadek, dámy prominou, opravdu jak vjezd do pískovny, ne-li větší. A spousta si na něj nestydí natáhnout elastické kalhoty. :-{ brrr... Dokonce jsem se setkal s místními názory, že v této otáze jsme na tom v Čechách mnohem lépe. Gratuluji Češky! Ale abych tu jenom neházel špínu, zbylích třicet procent je docela dobrejch. Stačí si jenom uhlídat ten za..., pozor do těch třiceti procent je třeba započítat i cizinky. Je jich tu docela dost. Ale pro milovníky bujného poprsí je tu docela z čeho vybírat, pokud opomeneme ty zadnice. Musím však připomenout jedno rčení starších pánů: "Široká zadnice, základ rodiného štěstí!". No prostě a jednoduše, teď si každý může udělat obrázek podle svého.

Výlet do Sintry

Toto byl první pokus o opuštění Lisabonu. Sintra leží nedaleko Lisabonu, vlakem je to asi 20 minut. Je to malé městečko v kopcích se spoustou historických staveb. ALe nebudu se tu rozplývat nad takovými všednostmi, jako jsou památky. To si každý může prohlédnout v průvodci Portugalskem. Tento den totiž nebyl jenom seznámením s místními zříceninami, ale také seznámením s prvními portugalci zde. Na výlet mě pozval jeden kolega jménem Luciano z vedlejšího pokoje. Že prý jestli nechci jít s nimi na nějaký ten výlet. To s nimi znamenalo jestě jeden jeho kamarád a dvě holky. No kdo by to mohl odmítnout, že. Konečně může člověk poznat Portugalky :-). Setkání s první jeho, v tu chvíli jsem neznal jejich vztah a i dnes si někdy nejsem zcela jist, kamarádkou bylo v metru. Přišla k nám docela hezká Portugalka, (připomínám, neměla zadek jak vjez.....) a hned se na Luciana vrhla a dala mu pusu na obě tváře. No co, řekl jsem si, má dobrý vkus a umí si vybrat. Ale co jsem nečekal, když mi ji, Lu, představil, tak ona se vrhla i na mě stejným způsobem. V tu chvíli jsem nevěděl o co jde a čekal jsem zda nedostanu přes držku od Lusiana. Přijal jsem to jako docela dobrý zvyk, a čekal jsem co se bude dít dál. Zajímalo by mně jak vypadá pozdrav dvou lidí, kteří spolu chodí. Možná, že je to slušné p..... Nebudu nikomu zazdívat, že se to s jeho druhou kamarádkou opakovalo. Po delší době praxe, již docela odhadnu od kterých kamarádek se to dá očekávat. No a na závěr této pohádky nějaká ta fotečka ze Sintry, aby někdo neřekl že jsme tam snad nebyli, a že jsme dělali něco jiného někde jinde ;-) A pokud mi někdo "sežral" i tuto fotku tak je to dobrý máslo, je to totiž vyfocená pohlednice.

Copyright (c) by Peters 2002 Webmaster: Peters