ERASMUS
Universidade de Lisboa
|
|
| |
|
|
Myslím že již vím, jak si připadala Alenka v říši divů, když dopadla na dno králičí nory. Podobně jsem si připadal i já, když jsem vylezl na Lisabonském letišti z letadla. Hned první střed s cizincem mě ujistil, že mé anglické základy asi nebudou stačit k domluvě s místními domorodci. Slečna v informacích mě tak zmátla svou angličtinou, že jsem úplně zapoměl na kterou to vlastně školu jedu. Když jsem si prohlédl všechny jízdní řády před letišťní halou, s dvacetikilovým kufrem jsem nastoupil do podivného autobusu s dotazem, na které zastávce je metro. Metro je totiž vždy záchrana, nikam nemůže znenadání zahnout a vždy je tam nějaká mapa.
Po hodině bloudění Lisabonským podzemím, s rukama vytahanýma až na zem, jsem dorazit k cíly. Měla to být univerzita, ale vypadalo to jako 5 patrový pavlačák uprostřed staveniště. Pravou nohou jsem vkročil dovnitř. Vrátná na mě koukala jak na marťana, co tam chci v šest hodin odpoledne s kufrem jak Pepek námořník. Po krátké mezinárodní rozpravě jsem ji ukázal papír se jménem mé garantky. Tím jsem byl zachráněn. Sedl jsem si a portugalci starejte se, už jsem tady. A musím je pochválit, protože se opravdu starali, a velice dobře, což jsem zjistil po setkání s ostatními Čechy. Po dvou hodinkách jsem seděl již na koleji a rozbaloval harampádí co jsem přitáhnul z Čech. Kolej to je opravdu zajímavá, má asi 40 studentů a naštěstí žádnou kolejbábu, která by škrábala na sklo své kukaně chtějíc nějakou kolejenku.
Pokoje jsou pro dva studenty a vybavení se dá také strávit. Spolubydlící tam nebyl, a tak jsem vyrazil hledat nějaký krámek.
|
|
|
Další velké překvapení ještě tentýž den příjezdu mě čekalo po příchodu z krámu. Hned na to jak jsem přišel z obchodu, přišel i můj nový spolubydlící. Spíš já jsem byl nový než on. Ale pro mě to byl docela šok, byl to totiž Alberto, jménem nijak zvláštní zato pro mě jako čecha dosti neobvyklý. Byl to totiž černoch jak poleno, v noci bych si ho nebyl schopen ani všimnout. A největší jeho přednost byla to, že neuměl a dosud neumí ani slovo anglicky ani jinou řeč, kterou bych třeba znal i já.
Po krátkém výměně jmen, doufám, že v jeho případě to bylo jméno, protože jsem mu nic nerozuměl, se mi znažil zdělit, že je z Afriky a dokonce snad jmenoval i jeho zemi, ale v žádném ze slov jsem nenalezl mě známou nějakou zemi africkou. Navíc se musim přiznat, že doposud znám pouze jeho první jméno, další čtyři nebo kolik jich ještě má mi asi budou ještě dlouho utajena. Nyní po měsíci co píši tyto řádky musím říct, že už se ani černochů tak nebojim, jako jsem se jich bál dříve. Alberto je tichý člověk, taky co by furt říkal, když mu nerozumim. Furt se jenom učí nebo je někde ve škole, čemuž říká "AULA" a "ŠTUDÁNDU". Někdy tam zůstává i přes noc, tak si nejsem tak jist významu těchto slov, ale ve mě dostupných slovnících jsem slovo "bordel" ani jemu podobné nenašel.
|
|
|
|
Každý říká, že první týden je nejhorší. Dovoluji si toto tvrzení trošičku poopravit na: "První dva týdny jsou nejhorší a potom se to pomalu zlepšuje :-)" Člověk si časem zvykne na všechno a naučí se využívat svých slabostí jako předností. Jednou takovou mou slabostí bylo a ještě dlouho bude, že nerozumím ani slovo portugalsky. Po několika dnech jsem zjistil, že nejlepší odpověď na portugalskou otázku je odpověď česká. Tím se totiž srovná skóre mezi oběmi stranami. Od tohoto bodu se může začít mluvit anglicky. Ale ani s tou angličtinou to není tak růžové, i když už je to lepší než na letišti. Toho se taky dá slušně využít. Pokud se vám něco nelíbí nebo se vám to nechce dělat, prostě a jednoduše stačí dělat, že nerozuníte, někdy to ani není třeba dělat. Ona to druhá strana po chvilce vysvětlování vzdá nebo to udělá za vás. A na tyto klíčové fakta jsem přišel první týden ve škole. A abych se přiznal často je využiji i nyní. Ale zpět ke škole, jaké to překvapení, že všechno je v portugalštině a nebýt panáčka na dveřích záchodu, skončil bych asi na dámském. Všechny tři předměty jsou kompletně v portugalštině a není rozumět ničemu kromě zdrojových textů programů. Sem tam se najde dobrá duše, která mě zavede na vysvětlí co mám dělat nebo kde co seženu. Ale vysvětlit bábě v knihovně, že bych si rád tuto knihu prodloužil, je skoro husarský kousek. Někdy přemýšlím, jestli není jednodušší jí vrátit a zahodinu si ji půjčit znova, asi to příště udělám.
|
|
|
Copyright (c) by Peters 2002
|
Webmaster: Peters
| |